„Komplexně vzato, dotčený člověk musí vyhrát tři boje: první svádí sám se sebou, jestli do toho vůbec půjde, druhý s agresorem, třetí se soudním systémem.“
– Pavel Macek sifu
Zatímco na první a druhý boj se přirozeně připravuje skoro každý, kdo má zájem o sebeobranu, během tréninků Practical Hung Kyun se připravujeme i na souboj třetí. Ten může trvat i roky a jeho následky mohou „bolet“ i poté, co se veškeré viditelné rány z předchozích bojů zahojily.
Jak tedy zní ten universální návod, jak někoho sejmout a vykroutit se z toho alá Practical Hung Kyun?
Stačí dodržet následující: Konfliktu se soudním systémem je lepší se vyhnout než před ním utíkat, je lepší utéct než se z něj muset „vykecat“ a je lepší se „vykecat“ než muset bojovat. Jenže když už na lámání chleba dojde, je lepší bojovat než být zavřený.
Jak se soudnímu systému vyhnout
Jedná se o situaci, kdy s vámi soudní systém nebojuje. Buď neví, že s vámi vůbec bojovat má anebo jste jednali v souladu se soudním systémem, tj. zvládli jste perfektně první a druhý boj a k tomu se vám budou hodit následující informace.
V dnešní době jsou ve městech na každém rohu kamery, i když špatné rozlišení nemusí ještě znamenat přímou identifikaci, většinou se ze záznamu pozná, kdo si má dát další „kolo“ na služebně policie. Rozhodující je počáteční iniciativa, která určuje postavení stran. Pokud na vás někdo útočí nebo vám útok přímo hrozí, lze takový útok odvracet nutnou obranou v souladu s ustanovením § 29 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.): Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Podstatné tak není jen, že „on si začal“, ale způsob útoku. Slovy „způsob útoku“ má být vystižena celá nebezpečnost útoku (např. i odlehlost místa napadení či hrozící pád na tvrdý chodník). Zapamatujte si, že se zkoumá pouze přiměřenost obrany. Není nutné nejprve zkoušet mírnější prostředky obrany. Neporovnávají se mezi sebou následky útoku a obrany a rozhodně neplatí žádné pravidlo rovnosti zbraní.
Obrana, má-li být úspěšná, musí být silnější než útok. Z toho vyplývá, že se lze bránit zbraní neozbrojenému útočníkovi. Lze způsobit újmu na zdraví útočníkovi při bránění obydlí. Lze útočit na kteréhokoliv z útočníků, i když aktivně napadá jen jeden. Lze zvolit útěk a následně si to rozmyslet a začít se bránit.
Naopak je zakázáno vypořádat se s útočníkem poté, co už útok nehrozí a netrvá (typicky útok byl odvrácen). Pro někoho pak může být překvapením, že pokud se s vámi v hospodě chce někdo prát a vyzve vás se slovy „pojď ven“ a vy jdete ven, tak už pak není rozhodující, kdo před hospodou zasadí první ránu, protože oba dva jste už na sebe připraveni vzájemně zaútočit a za této situace se nutná obrana nepoužije, tj. útočníci jsou dva. Dovednost bojového umění obránce pak nehraje pro posouzení přiměřenosti obrany samo o sobě žádnou roli.
Pokud však obránce, který ovládá bojové umění v praxi, překročí mez nutné obrany a stane se útočníkem, jedná s vědomím, že lze použitím bojového umění vůči napadenému dosáhnout zvýšení intenzity útoku a tedy i závažnosti způsobeného následku. Je pak možno dovodit přinejmenším srozumění útočníka s tím, že poškozenému může způsobit i velmi závažná poranění, což v praxi znamená tvrdší postih.
Jak soudnímu systému utéct
Ještě před útěkem je doporučeno útočníkovi poskytnout první pomoc, pokud je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění a můžete tak učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Je třeba důsledně odlišit situace, kdy se útočník praštil o beton a chroptí (pravděpodobně má poškozený mozek a je nutná rychlá lékařská pomoc), od situace, kdy se útočník zvedá ze země a svolávaje kamarády vám slibuje blízkou smrt (pokud na takovém místě zůstáváte, máte, či za chvíli můžete mít, poškozený mozek vy).
Pokud jde o samotný útěk, z těch nejosvědčenějších lze doporučit: Zbohatnutí a změnu životního stylu v některých vybraných exotických destinacích, kde neznají slovo extradice. Levnější varianta: Užeňte si trvalou duševní poruchu, se kterou budete šťastní.
Jak se soudnímu systému vykecat
Možná to bude znít jako samozřejmost, ale je dobré o incidentu moc nekecat. Chvástání v oblíbené hospodě útočníka přesně v ten samý čas týden poté, může vzbudit nežádoucí pozornost, neboť platí: „kdo moc kecá, moc dostane.“ Tvářit se zkroušeně a nic neříkat bývá často podceňovanou částí obrany vůči soudnímu systému. Lze připomenout právo odepřít výpověď, jestliže byste výpovědí způsobili nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu byste právem pociťovali jako újmu vlastní.
Pokud jednáte v nutné obraně, jednáte v souladu s právem a není možné vás postihnout a to ani mírnější sankcí. Neobstojí tak logika úřední osoby: „Ano vy jste se jen bránil, takže to bude jen přestupek.“ Pokud už se stanete obětí této logiky, poproste alespoň o uložení blokové pokuty. Tímto postupem to budete mít rychle odbyté a nehrozí vám, že soudní systém změní názor a dojde ke změně kvalifikace na trestný čin, protože nemůžete být trestáni za to samé dvakrát.
Je rovněž vhodné připomenout, že přiměřenost nutné obrany se posuzuje ze subjektivního hlediska obránce. Pokud je obránce překvapen, vyděšen a zmaten, to vše může mít vliv na případnou trestní odpovědnost. Paradoxně tak obránci může pomoct i to, že byl v době napadení opilý a situaci mohl vnímat zkresleně, čímž se však nezbavuje odpovědnosti za trestný čin spáchaný z nedbalosti. Je vřele doporučeno, když už se rozhodnete vypovídat, o snadno ověřitelných (byť nelichotivých) informacích říct pravdu, protože soudní systém vám pak může následně uvěřit i v těch částech příběhu, které se ověřit nedají.
„Boj“ se soudním systémem
Pokud už se rozhodnete pro boj se vším všudy, nikdy nebojujte sami. Šetřit na právnících se opravdu nevyplácí, protože souboj se soudním systémem se může ze šarvátky až absurdně zkomplikovat v bitvu, kdy jde o holý život. Člověk sám nemá potřebný nadhled a zkušenosti. Většinou dojde k podcenění situace hned na počátku a „odborná pomoc“ je vyhledána až v situaci, kdy si uvědomíte, že na to sami nestačíte, tj. kdy je vyčerpána už řada možností. Nadhled a zkušenost bude mít pravděpodobně soudní systém. Ten má rád (kromě spořádaných občanů) i kajícné hříšníky, což můžete též vzít v potaz při plánování strategie boje.
Být zavřený
Závěrem lze uzavřít, že pokud jste zavření a čtete tento text na motáku, máte pravděpodobně více zkušeností než já, a proto, prosím, berte výše uvedený text (stejně jako život) s nadhledem a humorem. A snažně vás prosím o totéž, pokud jste se tímto textem řídili dříve, než vás zavřeli.
O autorovi: Jan “Právo” Lipert, žák Pavla Macka sifu. Vystudoval obor právo na PF UK v Praze.
Článek je pouze informačního charakteru, autor i vydavatel se zříkají veškeré právní odpovědnosti.
