Právě jsem docvičil „dechovky“, sedím na gauči, popíjím čaj – výtečný Pu-erh – a přemýšlím nad uplynulým rokem. Stalo se toho hodně.
Pokud pominu epidemii, které je všude plno a valí se na nás horem spodem (jak lidsky, zdravotně tak i politicky, mediálně), tak pro mě osobně to byl velmi nabitý rok. Dalo by se říci, že můj život udělal trojné salto s pěti vruty, a přesto jsem dopadl na nohy. Lépe a stabilněji než roky minulé.
V čem je ten hlavní rozdíl?
Bylo to někdy během února roku 2020. Právě jsem prodělal těžkou chřipku, na svět se řítila nová nemoc a já si říkal, co tak v blížícím se lockdownu můžu dělat pro to, abych další chřipku nedostal, nebo alespoň ne v takové míře. Kvůli nemoci jsem musel vynechat jeden z posledních Neigong seminářů od mého Sifu Pavla Macka, kde jsem měl poprvé výrazněji asistovat s výukou. Vnitřní dechová cvičení staré Číny mě lákala dlouhou dobu.
Někdy v roce 2012 mi Sifu ukázal první sadu pohybů – formu na zlepšení mých problémů s migrénou. Od té doby jsem hltal každou další formu, další Neigong sestavu. Některé jsem cvičil, jiné moc ne. Nikdy ne však déle než pár měsíců. A až na pár výjimek rozhodně ne každý den.
Bylo na čase tomu dát pořádnou šanci! Když Sifu vyprávěl, jak cvičí sestavu „Železné vlákno“ (Noigung tit sin kyun 內功鐵線拳, jeden z hlavních klenotů Hung Kyun, tajemství dlouhověkosti a síly starých mistrů našeho stylu, moje meta, kam se chci jednou také dostat) v kuse každý den 2 roky, znělo to nepředstavitelně – taková doba. Taková disciplína!
S chutí do toho a půl je hotovo.
To musím zkusit taky, alespoň jednou každý den, alespoň 10x Podepírání nebes (Seung sau tok tin 雙手托天). Naprosté minimum, na 5 minut max. To zvládnu. Uvidíme, kam se dostanu.
1. března 2020 jsem tedy začal.
No, a už mám za sebou první rok. Ano nějaké „zuby“ (tzn. den, kdy jsem vynechal) tam jsou, ne více než 5 dní celkem.
Téměř polovinu 365 dní jsem cvičil 2x denně. Různé formy. Nejčastěji pár vybraných cviků ze souboru “Ruce osmnácti Arhatů” (Sap baat lo hon sau 十八羅漢手). Cvičil jsem také více než 100 dní v kuse “Osm forem vnitřní kultivace” (Noi sau baat sik 內修八式), a teď posledních pár týdnů přidávám odpolední “Vystřelující prst jednoho Zenu” (Yat ji tou sim 一指吐禪).
Za ten rok vnímám obrovský rozdíl, pro mě naprosto zásadní game changer a hlavně důvod proč ten rok nebyl (alespoň pro mě) celý tak naprd.
Benefity cvičení
Na Neigongu je zajímavé, že stejně jako kterékoliv jiné cvičení neúčinkuje hned, ale efekt je kumulativní.
Vymyslel jsem si pro sebe takové přirovnání. Je to, jako když máte nádobu s tekutinou – třeba lavor. Představte si, že vám tam každý den nakape pár kapek (spánek, jídlo) tekutiny v různé kvalitě (kdo z nás jí a spí předpisově?) a pár kapek se odpaří (odteče) v závislosti na tom, jak náročný den máte. Může se tak stát, že váš lavor je pořád vyschlý a život (jeho „kvalita“) za moc nestojí.
Neigong vám tam dalších pár kapek průzračné a čisté tekutiny každý den přidá. Postupně se trend spotřeby a přijmu stabilizuje a otočí směrem k přebytku. Kapku po kapce. Za pár měsíců tam už máte hladinku, a za rok… rezervu, ze které můžete brát.
Vše je za ten rok o něco lepší. Konkrétně u mě se benefity každodenního cvičení projevily následujícími způsoby:
Zdravotní benefity
- Lepší spánek, hlavně co do kvality.
- Snížení četnosti a síly migrén. Více jak rok bez nejsilnějších léků – triptanů.
- Lepší imunita a „zdraví“ v širším smyslu obecně. Krom lehkých rýmiček, žádná závažnější nemoc (což se v dnešní době hodí).
- Lepší a rychlejší regenerace, nejen po cvičení. Více síly.
- Psychická stabilita a odolnost. Jsem MNOHEM klidnější člověk než před rokem. Žádné výkyvy nálad.
Životní styl obecně
- Povedlo se mi ukončit patologický, sebedestruktivní vztah, ve kterém jsme se oba po spirále táhli ke dnu.
- Dokázal jsem se zbavit dvou nejhorších závislostí, které jsem za svůj život nabral a namísto nich přibrat smysluplné činnosti – zlozvyky nahradit „dobrozvyky“.
- Našel jsem řád a strukturu v chaosu uplynulých dní. Praktikuji stoicismus, vše, co přichází beru jako výzvu, a ne jako překážku.
- Zlepšila se mi morálka ve smyslu disciplíny a schopnosti dělat věci které jsou třeba, byť se mi do nich příliš nechce.
- A nakonec díky všem těm pozitivním změnám potkat novou známost a rozvinout s ní láskyplný vztah, který je lepší díky tomu, že jsem i já lepším člověkem.
Ano, k některým výše zmíněným věcem přispěla do značné míry Fortuna a další faktory, leč ty byly také přítomny i roky minulé. Je to jako se Stoickým lučištníkem. Neigong a cvičení je v naší moci. Pomáhá trefit cíl.
[WEBINÁŘ] Neigong minimum: “Vnitřní trénink” a metody pěstování života
Neděle 28. března, 17-20, plus návazný hodinový webinář další týden
Pár tipů ke cvičení, aneb vyzkoušeno za vás.
Nebojte se začít! Nebojte se selhání, já osobně jsem začal tolikrát (jak jsem zmínil výše, první formu znám od roku 2012), že to raději nepočítám. Vždyť cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.
Pomáhá vést si deník, podobně jako u silového tréninku. Já si první měsíce udělal na bílou tabuli seznam dní a odškrtával si po odcvičení každý den. Pak si dělal dolů čárky za každý odcvičený měsíc. Existují na to dnes už i appky, různé „habit trackery“.
Když náhodou den vynecháte, není to správně, ale svět nekončí. Může se stát spousta věcí v životě a obzvláště zpočátku člověk zapomene. Najednou je půlnoc a „ou safra“ – mám křížek. Tak další den znovu a lépe!
Proto je dobré cvičit ráno po probuzení, klidně vedle postele. Klidně zpočátku jen podepřít nebesa. Jen 10-15 opakování. Chvíli postát ve „vrbě“ a užít si ten stav po cvičení. Za pár minut hotovo.
Cvičte, co umíte, začněte pomálu a postupně přidávejte. Když nestíháte ráno (mám 2 děti a ranní vstávačka před školou, udělat svačinu a celý ten ranní frmol…), cvičte odpoledne nebo po uložení dětí. Nebo o půlnoci, když můžete. Časem si sami uděláte „rituál“ a „čas na čaj a Neigong“.
Připravte se na dny, kdy to bude super, po cvičení mega náboj, chuť cvičit dál a znovu. Ale přijdou i dny, kdy to bude naprd. Nebude se vám chtít zaboha nic. Nevadí, v pořádku. Tak si to jen odcvičíte. I teď, když moje ranní cvíčo trvá 25 minut (a dělám všechny ty věci před i po) a cvičím odpoledne podruhé, tak jsou dny, kdy si jenom podepřu párkrát nebesa. Nic víc.
Nebojte se cvičit na cestách, u babičky na návštěvě, v parku jen kousek od procházejících (a často divně koukajících) lidí. Nejlepší je čerstvý vzduch, dobrý je klid a ticho. Někdy není pořádně ani jedno.
Všímejte si i drobných změn. Často poznáte že něco funguje, až když o to přijdete. Když jsem v minulosti přestával cvičit, tak během pár dní začalo být všechno o něco horší. Byl jsem víc podrážděný, měl jsem míň energie…
V neposlední řadě. Možná hned v první a nejdůležitější. Najděte si dobrý zdroj, dobrého učitele a naučte se to co nejlépe. Pak už „jen“ cvičte, cvičte, cvičte. Je to praktické cvičení. Není to raketová věda, nemusíte vědět, co a proč tam, kde a jak funguje. Jen vnímejte svoje tělo, mysl a ono se vám to samo usadí tak, jak je třeba.
Závěrem…
Doporučuji každému! Bez rozdílu věku, pohlaví, rasy, vyznání či politické preference.
Obrovitánské díky mému Sifu, kamarádovi a kolegovi Pavlu Mackovi, za naučení všech forem a celého blueprintu cvičení (např. i to, co se dělá před cvičením a po něm), za zodpovězení všech otázek (další určitě přijdou) a celkové trpělivosti se všemi žáky, nejen se mnou. Kdybyste se chtěli naučit Neigong bez všech možných bullshitů kolem, vřele doporučuji!
Pevně věřím že i v této nelehké době a nemožnosti se sejít osobně, bude další (alespoň on-line) Neigong seminář. Až bude, nepropásněte!
A pak cvičte!
Na závěr přidám jednu „motivační“ báseň od Luo Yu:
Štěstí je zdraví a život beze spěchu.
V šedesáti šplhám do hor bez hole.
V téměř devatesáti ksem díky energii silný a fit.
Mé oči stále tančí s tisící knih.
S Neigongem rozhodně nekončím, těším se na další roky.
Josef Vančura, instruktor PHK Gymu Praha
