MMA a tradiční bojová umění jsou v cca. 1/3-2/3 stejné – kope se, bouchá, zápasí, hází se na zem.
V 1/3-2/3 se však liší – a často diametrálně.
Tradiční bojová umění používají techniky chycení za vlasy a oblečení, vždy počítají se zbraní či více soupeři, a samozřejmě používají tzv. “špinavé” techniky jako hlavičky, vražení prstů do očí, kousání, plivání, údery na zátylek, lámání prstů, kopy do rozkroku, atd. – vše, co je v MMA považováno za fauly.
MMA a další bojové sporty lze na druhu stranu nacvičovat plnokotnaktně – plná síla, plná rychlost – a jak víme z dějin i praxe (džúdžucu vs. džúdó), omezený technický arzenál, ale plnokontaktní nácvik s nespolupracujícím soupeřem je v nácviku reálné sebeobrany více než velká deviza.
Klinč: Podobností a rozdíly
Jednou z věcí, kde se MMA a tradiční bojovky liší, je i boj v tzv. klinči, kdy se oba soupeři zaklesnou do sebe – naprosto klíčová fáze, která rozhoduje, jestli boj zůstane v postoji, anebo přejde na zem. Bojovníci mohou zaujmout 2 hlavní postoje – s jednou nohou dopředu, anebo s oběma nohama “na čáře”. Jak už to tak bývá, oba mají své výhody i nevýhody. Podívejme se na ně.
Nohy od sebe v “atletickém postoji” na šířku ramen: Výhodou tohoto postoje je schopnost nastoupit/ustoupit do všech směrů, především po kříži a úhlopříčkách – právě proto se často používá v Hap Kyun (a jmenuje se Ping Bou).
V kontextu manipulace v klinči je důležitá laterální stabilita – z tohoto důvodu se tento postoj používá v klasickém zápase a samozřejmě i v MMA, v např. v pozici 50:50, kdy každý z bojovníků má jednu ruku přes soupeřovu ruku a druhou pod rukou (tzv. overhook + underhook), anebo když vám soupeř okupuje “vnitřní bránu” a kontroluje bicepsy/nadloktí zevnitř, což mu umožňuje vámi manipulovat doleva/doprava jako kdyby kroutil volantem. Velmi často je jedna noha vepředu (underhooková nha dopředu) – ale nohy jsou stále na dvou kolejích, relativně od sebe, právě z důvodu laterální stability.
Příklad PHK klinče pro ulici – řada technik je společných jak pro sebeobranu, tak MMA
Pokud vás soupeř takto zaklinčuje, s nohama od sebe (ať už na jedné čáře, anebo s jednou vepředu) budete stabilnější, a budete moci jeho manipulaci lépe kontrovat, ale – …ale může vás jednoduše kopnout do rozkroku.
Pro PHK je to velmi typická klinčovací technika – jmenuje se “Ustálit zlaté mosty” (Ding Gam Kiu), anebo “Ruce jako jeřábí křídla” (Hok Chi Sau). Spousta cvičenců MMA či jiných bojových sportů se podívají na pozici na jedné noze s rukama od sebe (viz perokresba vpravo na úvodní fotografii) a smějí se údajně aboslutně nepraktické “filmové” a pitoreskní technice alá Karate Kid – dokud nedostanou koleno, anebo plnou penaltu mezi nohy. Ostatně obecně si pamatuji doby, kdy se boxeři a kickboxeři smáli karate anebo Gung Fu “postojům” – s příchodem MMA (a neustálou hrozbou takedownů) se už tolik nesmějí – dnešní MMA postojařina má mnohem blíže k “postojům” tradičních bojovek než boxu/kickboxu/thajboxu.
Zpět k rozdílům: PHK klinč využívá postoj s jednou nohou vepředu, druhou vzadu, kdy jsou špička a koleno přední nohy vytočené dovnitř – at už “luk a šíp” (Ji Ng Ma), anebo “zavěšenou nohu” (Diu Geuk Ma). Nejsou stabilní laterálně, ale máte chráněný rozkrok – koleno a holeň přední nohy v klinči těsně blokují soupeřovu nohu (zevnitř nebo zvenku) a znemožňují mu vypálit kop mezi nohy.
Přetočení kupř. na zeď je bída – ale kop mezi nohy je velká bída, takže tak.
PHK klinč pro ulici – sparring
Resumé: “Stejně, ale jinak”
Tradiční bojovky lze velmi jednoduše adaptovat “pro klec”.
MMA lze velmi jednoduše adaptovat “pro ulici”.
Tradičné bojová umění, moderní bojové sporty a praktická sebeobrana – jedna rodina, aneb jak říkáme v PHK, tři nohy trojnožky. Debaty, “co je lepší”, považujme tedy prosím za absolutně bezpředmětné. Lepší je, vědět co, proč a jak, a využít ulicí i klecí ověřených metod, jakož i tradičních i moderních metod nácvik.
