Cvičení tradičních bojových umění, zdraví, síla a kondice, kultura a plánovaná exkluzivní výuka Hakka stylů v ČR!

Pavel Macek Sifu, Practical Hung Kyun (dále jen PM): Čaj, mohl by jsi se čtenářům představit a říci něco o své cestě k bojovým uměním?

Lukáš Slavíček Sifu, Kai Seung Gym (dále jen LS): Ahoj, jmenuji se Lukáš Slavíček, je mi 42 let. Bojovým uměním se věnuji od roku 1996. Na začátku jsem toho prošel mnoho. Každopádně hlavní pohnutkou a nasměrováním na této cestě byl jeden večer s mým kamarádem Markem Loubem. Marek v té době cvičil už asi 8 let. Dojížděl jednou měsíčně někam do Brna, což samotné mě fascinovalo, protože v té době to byla někde z Mostu dost dlouhá cesta. Každopádně Marek byl a je člověk, který rád lidi dostává mimo jejich jak se dnes říká “komfortní zónu” – slovy teenagera v 90. letech by jste ho nazvali pruďičem. Takže mě vlastně vyprudil, že věci, které dělám, jsou nesmysl, a že jedinný vhodný styl, kterému s mám věnovat, tak je Wing Chun a to jedině u Jana Nováka Sifu nebo Ivana Rzounka Sifu. Takže paradoxně na mém začátku cesty k bojovým uměním nestála jako u většiny hongkongská kinematografie, ale jeden prudič:-)

 

PM: A kde a kdy jsi tedy s cvičením čínských bojových umění začal?

LS:  No bylo to v roce 1999. Každopadně v době, kdy nebyl internet, nebylo uplně jednoduchý ani v ČR někoho najít. Jeden náš kamarád dříve cvičil u Ivana Rzounka Sifu, ale už byl v té době byl v UK. Marek mi doporučoval Honzu Nováka Sifu, protože mi vyprávěl svojí osobní zkušenost, a ta byla velmi humorná a drsná zároveň, protože samozřejmě v tomhle věku se každý rád ukazoval, co zná a cvičí. Marek tenkrát skončil s nakopnutým rozkrokem. Jenže Honza Novák Sifu už školu neměl. Tak jsem hledal, jestli je něco v mám okolí. V té době jsem byl ještě na vysoké mimo Prahu, a tak dojíždění do Prahy bylo sci-fi. Jednou mi povídá můj bratranec, že u nich na vsi bydlí jeden chlápek, který prý učí Wing Chun a je student Ivana Rzounka Sifu. A tak jsem ukecal jednoho mého kamaráda, co dělal karate a měl auto, a jeden den jsme vyrazili hledat Jindru Tenglera Sifu, který je mým prvním učitelem čínských bojových umění.

Jelikož byl Jindra Tengler Sifu studentem Ivana Rzounka sifu, tak jsme jezdili na semináře do Prahy. A jelikož jsem vyrůstal v Žatci, kde na konci 90. let člověk neměl moc budoucnost, nezaměstnanost byla asi 25%. Vše dávalo větší smysl se přestěhovat do Prahy a se svolením svého prvního Sifu začít studovat u Ivana Rzounka sifu. Takže někdy od roku 2000 jsem byl v Praze, tréninky byli velmi intenzivní – v té době také k Sifu chodilo hodně studentů, od kterých se bylo co učit.

Bylo to intenzivní a super období. Jenže přišla únava z práce v českém školství a tak jsem se rozhodl odjet z ČR. Našel jsem si práci ve Skotsku, kde jsem byl asi rok a půl a měl i pár studentů, které jsem učil Wing Chun – to byl rok 2006.

Interview s Lukášem Slavíčkem Sifu o tradičních čínských bojových a zdravotně-kondičních umění

PM: Kdy tě napadlo odjet do Číny?

LS: No v Číně jsem byl poprvé v roce 2003 s mým Sifu Ivanem Rzounkem, každý rok dokonce i teď  dělá tréninkové stáže v Číně u svých učitelů. Čína mě tenkrát naprosto šokovala, bylo to úplně něco jiného, než jsem čekal. Svět mnoha extrémů. 

Mezitím se hodně rozjel internet, člověk začal sledovat videa ruzných stylů a zjistil, že nejsou tak nesmyslné a nepoužitelné, jak tvrdili někteří učitelé Wing Chun/Wing Tsun v té době. Tenkrát jsem hodně sledoval videa Chen Yong Fa Sifu – Choi Lei Fat styl rodiny Chan. Absolutně dokonalé pohyby, aplikace a práce na boxovacím pytli. Jenže Chen Yong Fa Sifu byl v Austrálii –  ne že by mě nenapadlo tam jet, dokonce jsem byl už i ve fázi zajišťování víza. Nakonec, ale přece jen zvítězila Čína. Bylo logické, že tam musí být mnoho učitelů na podobné úrovni, ale jen není lehké je najít, kvůli jazykové bariéře a blokovaném internetu. 

Každopádně nakonec jsem se – díky doporučením mého Sifu Ivana Rzounka a nemalé pomoci tvojeho bratra Petra Vrány, který v té době studoval čínštinu v Kantonu na Univerzitě – ocitl v roce 2008 ve Fatsaanu (Foshan) v Hung Sing Choi Lei Fat chrámu předků, který byl současně místem, kde se vedli tréninky. A tak jsem se původně podle plánu nastěhoval na 3 měsíce do bytu 5 minut pěšky od Hung Sing Gwun a začal se studiem Choi Lei Fat pod vedenim Bun sifu.

 

PM: Dnes, ale Choi Lei Fat necvičíš, je to tak?

LS: Ano, je to tak. Věnuji se primárně Fatsaan Baak Mei (Pak Mei, Bai Mei) a teď ješte Ju Ga Tong Long – „Jižní kudlance rodiny Ju“, oba styly jsou původem styly Hakků, speciální komunity v Číně, kteří mají svou specifickou kulturu a i vlastní jazyk. 

Interview s Lukášem Slavíčkem Sifu o tradičních čínských bojových a zdravotně-kondičních umění

PM: Proč změna? A přechod na jiný styl?

LS: Možná nějaký zásah osudu. V Hung Sing Gwun se v průběhu let hodně změnila situace, a ze dne na den jsem byl jediný dospělý cvičící. Dodnes však Honza Říha pravidelně jezdí do Číny a od Bun sifu se učí. Já jsem se přes nějaké rodinné konexe dostal nakonec k Ling Hon Kit sifu, který mě totálně fascinoval jako člověk a učitel a velký inovátor Baak Mei ve Fatsaanu. Byla to jiná generace mistrů v Číně – člověk který si vydělával v tvrdých dobách Kulturní revoluce na živobytí ilegálními zápasy, který byl poslán na převýchovu rolnickou prací na venkov. Tedy uplně jiný pohled na svět a úplně jiné zkušenosti. Jeho tvrdost i k sobě samému vycházela z toho, čím si prošel a co zažil a nakonec zaplatil i velmi tvrdou daň, neboť před 4 lety přišel o nohu, kterou mu amputovali pod kolenem. Tím také skončil můj intenzivní trenink u něj, neboť se jeho situace rapidně změnila. Náš kontakt pokračoval tím, že jsem ho několik týdnů snášel a vynášel na zádech do 2. patra, kde bydlel. Dnes již s protézou chodí a dle časových možností, chodíme na ranní čaj (Yam Cha) a vedeme dlouhé diskuze o Gung Fu.

Když se toto stalo, tak jsem chvilku, na jeho doporučení cvičil u Chan Yiu Man sifu, ale ten jen na tom ted bohužel zdravotně ještě hůře.

 

PM: Slyšel jsem, že ale cvičíš i jiné styly? Jaké?

LS: Ve 39 jsem se royhodl, že chci zkusit – především kvůli metodám tréninku pro posilovaní pro čínská bojová umění – pekingský zápas. Metody posilování a flexibility super. Jenže samozřejmě, že je člověk do všeho hrrr, zapoměl jsem na věk a najednou se mi už jen nechtělo posilovat, ale i zápasit. První rok jsem si natrhnul vazy v rameni a druhý rok vyosil obratel, takže skóre bylo 2:0 sám proti sobě. Každopádně mě to neodradilo začít hledat a dělat něco dalšího. Především mi to dalo možnost vyzkoušet Dit Da (čínskou „fyzioterapii“) v praxi sám na sobě. Člověk hned pozná, kdo má dovednosti a kdo ne, především proto, že jsem se 2 roky ve Fatsaanu Dit Da sám učil. No a druhá věc, začal jsem zkoušet různé druhy „vnitřních“ dechových cvičení (Hei Gung, qigong, čchi-kung). Dnes jsem na tom tak, že situace neni úplně na 100%, ale vzhledem k tomu, jak jsem na tom byl před rokem a půl, tak se necítím být nikterak omezen. 

 

PM: Takže jsi měl rok a půl pauzu se cvičením?

LS: Vůbec ne, pauzu jsem měl cca 5 měsíců protože to opravdu nešlo. Celou tu dobu jsem hledal, co dál, jak cvicit i kdyby se to náhodou nezlepšilo. A tak jsem našel Jyu Ga Tong Long – Jižní Kudlanku rodiny Jyu. Základním cvičením je vlastně Hei Gung – je sice velmi fyzicky náročný, ale výsledky cvičení jsou super. Není to asi styl, který bude mít velkou oblibu v dnešní uspěchané době. Každopádně Chan Sifu je ve věku 63 let v neskutečné fyzické a psychické kondici a je neuveřitelné, že je mu tolik let.

PM :Pojďme tedˇvíce ke cvičení a metodám –  jaký má podle tebe význam cvičení tradičních čínských bojových umění v 21. století?

LS: Na to je jednoduchá a složitá odpověď. Hlavní benefit vidím v dlouhodobém cvičení. Tradiční bojová umění nejsou sport, a to v tom smyslu, že nejsou zameřena na výkon, ale na cvičením jako takovém. Jde tedy o dlouhodobý proces každodenního cvičení pro cvičení samotné. To má svou nevýhodu, nebot’pro mnohé lidi je jednoduché ztratit motivaci. Žijeme v nejrychlejší době se zaměřením na výkon a profit. Tradiční bojová umění by měla jít absolutně jiným směrem. Jde zde především o sebedisciplínu a dlouhodobý efekt. Problém sportu je v častém vyhoření, protože pokud je motivací výkon, tak pokud nejste nejvýkonnější, tak vás to prostě v po určité době přestane bavit. Samořejmě, že to není pravidlo. To hlavní, co vidím jako problém, je momentální stav společnosti. Otázkou totiž je, potřebujeme další aktivitu se zaměřením na výkon? Zaměstnání po nás chce výkony, business po nás chce výkony, náš sexuální partner po nás chce výkony. Tomuto tempu se nedá dlohodobě stačit. Každý znás potřebuje nějaký odpočinek a relax a čas na sebe sama. V tom vidím budoucnost tradičních cvičení obecně. Je to aktivní odpočinek od každodeního stresu. Naučíte se vnímat svoje tělo, naučíte se dýchat, naučíte se koncentrovat a naučíte se bojovat, jak se soupeřem, tak ale především se sebou.

Samozřejmě, že jsou to bojová umění a tedy jde především o bojové dovednosti, které získáváte v takové míře, kolik času jim věnujete. 

PM: Co tedy čínské Gung Fu, zápasení v ringu, oktagonu a podobně?

LS: Je to metoda, jak si ověřit nějaké dovednosti, ale neměl by to být hlavní motiv cvičení jako takového. Ve stylech, které se já učím, je hlavním pojmem rychlost a generace síly z pohybu, ale také chytrost a triky. Tradiční bojová umění vznikla v době, kdy se bojovalo na život a na smrt, no a jelikož jsme lidé, tak víme, že rozum vždy zvítězí nad hrubou silou. Takže hlavní specialitou tradičních bojových umění byly a vždy budou zbraně a zacházení s nimi. Zbraň je něco, co lehce setře všechny fyzické nerovnosti mezi soupeři. Pokud máte ostrý meč, tak najednou nezáleží, jakou silou soupeře udeříte, ale je mnohem více rozhodující rychlost a taktika. Pokud zbraň nemáte, tak samozřejmě musíte používat své tělo jako zbraň, a pak je důležité otužování úderových ploch, čemuž se dnes věnuje jen minimum lidí. Jenže to právě dělá Gung Fu efektivní při reálněm skutečném konfliktu. Tedy za mě si nemyslím – abych odpověděl na otázku – že by cvičení tradičních bojových umění bylo vhodné do ringu. Na to jsou daleko lepší a efektivnější metody cvičení. My trénujeme více, jak překvapit, jak použít zbraň, prtože v reálu nejde o fair play. Protože pokud jste napadeni agresorem, tak nejlepší, co můžete udělat, je prostřelit mu kolena střelnou zbraní.

Takže tradiční bojové umění může lidi, trénující pro ring, v něčem obohatit, pokud je znalost učitele na dostatečné úrovni, ale toť vše. Jedná se prostě o jinou disciplínu a jiný přístup k věci, ale především jiný motiv k cvičení. Tím samozřejmě nechci říkat, že je něco lepší a něco horší. Já mám velký respekt k lidem, co dělají to, co dělají naplno a dobře. Ale i v samotném sportu máte tolik disciplín u kterých nemůžete vůbec porovnávat. Jako příklad uvedu jeden: kdo je rychlejší? Sprinter nebo řidič F1? Chci tímto jen ukázat nesmyslnost otázky.

Interview s Lukášem Slavíčkem Sifu o tradičních čínských bojových a zdravotně-kondičních umění

PM: Jak vypadá výuka v Číně a jaký je rozdíl, když to porovnáš s předchozími zkušenostmi z ČR?

LS: He he, těžká odpověď. Já v Číně zažil všechny metody výuky. Od absolutně individualního přístupu až po píšťalky jak na spartakiádě. Číňský Sifu, je většinou dobrý v individuálním přístupu, ale neumí učit organizovaně větší skupinu lidi, ale jsou to moje zkušenosti s tradičními učiteli bojových umění. Třeba má někdo jiné. Každopádné mně individualní přístup v malé skupině vyhovuje a to i to, že tě v tom nechají tak trochu plavat. Ono totiž, když si na to člověk přijde sám, tak má více neotřesitelné základy. Samozřejmě si nemyslím, že moje zkušenost je universální, ale podle mě cesta přicházení si na věci sám, dává člověku výhodu lepšího porozumění, což je velké plus, když pak chceš zkušenosti dále předávat. Moc nechápu, jak může někdo ze Západ  jet do Číny a naučit se Gung Du bez znalosti jazyka. Samozřejmě znám takové lidi, třeba můj Gung Fu bratr Jonathan Barbary Sifu. Jeho pochopení celého systému je fascinující, je to neskutečný talent. Mně to ale přijde hodně sci-fi. Možná v Hongkongu je to jinak, protože hodně Sifu dnes mluví anglicky. Já se každopádně například v Baak Mei učil prvních 9 měsíců jen jeden zakladní úder, a to jsem v té době Gung Fu cvičil 12 let, ale dnes můžu říct, že to bylo správně. Obecně se cvičilo 40% základy, do kterých patří především nácvik rychlosti, tvrdosti a posilování, 40% kombinace a cvičení ve dvojicích a nakonec jen 20% sestavy. V ČR je přístup samozřejmě jiný a určitě pro Středoevropana stravitelnější, ale záleží na učiteli a studentovi, je to interakce. Ale i v ČR jsou lidé, kteří učí velmi ortodoxně a tradičně, například George Hušek Sifu.

 

PM: Mluvil jsi o problému jazykové bariéry při tréninku. Jak jsi to řešil?

LS: Zcela jednoduše, naučil jsem se kantonsky. Hodně moc to pomůže. Zaprvé vztahu učitel a žák, samozřejmě cvičení, ale především pochopení kulturních souvislostí. Mě vždycky pobaví zápaďáci, co jedou dvakrát na 3 týdny do Číny a pak se z nich stanou Číňani. To neznamená, že nemohou cvičit a třeba i učit dobře, ale z toho pohledu kulturního je to komické… Ale co, většina si tím asi prošla. Já se spoustou věcí, které Číňané berou jako samozřejmost a součást jejich kulturního dědictví, bojuji, a to i s nima, protože jsou věci, které mi přijdou naprosto bezpředmětné a speciálně v situaci, ve které jsme dnes. Jejich pohled na svět  si vždy vyslechnu, ale nenechám si ho nikdy vnutit. Jsem pravděpodobně v ČR jediný, kdo mluví plynně kantoštinou, taže ted’cítím zodpovědnost informace od starých mistrů zaznamenávat a překládat. A i když jako Západ’ák má člověk úplně jiný pohled na věc, tak je určitě pro každého přínosné si tyto extravagantní starší pány vyslechnout, protože doby, kdy se tvořil jejich světonázor, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné, a mají nám – i když se s nimi neztotožníme, ani ne na 40%, rozhodně co nabídnout a předat.

 

PM: Po letech sbírání zkušeností budeš teď v Praze otevírat pravidelné lekce – co mohou zájemci od cvičení s tebou očekávat?

LS: Jelikož moje pracovní a obchodní záležitosti vyžadují mnoho cestování, tak jsem se rozhodl pro systém blokových dlouhodobějších seminářů s individuálním přístupem, ale s jasným programem, co si každý návštěvník kurzu odnese. Půjde tedy o to, že i když se bude učit po jasně vymezený úsek, tak si odnese jansou dovednost, a třeba se rozhodne dále pokračovat a dále ji rozvíjet-  at’už u mě nebo někoho jiného. Je jasné, že dva měsíce jsou krátká doba, ale stále lepší než nic. Kdo se bude chtít stát skutečným mým studentem se všemi těmi tradičními věcmi okolo, tak samozřejmě i tato možnost tu bude, ale ne tak, aby mi hned na druhé lekci dal Baai Si [tradiční rituál přijetí za učedníka] a já ho budu mít na krku pak na celý život, ha ha ha, ale spíš pak za další dva měsíce už ho nikdy neuvidím. Cílem není být tradičnější než Číňané, ale dát možnost konkrétního kurzu, kde bude jasně dáno, co si student odnese, tak ale i tradiční výuku, tak jak funguje na jihu Číny a v Hongkongu . ale jen pro ty, kteří o to mají opravdový zájem.

 

PM: Tak a teď tedy konkrétně, připravuješ první výuku od února 2019, což je za několik dní. Co bude její náplní a jak, kde a kdy bude probíhat?

LS: Rozhodl jsem se začít s výukou „vnitřních“ dechových cvičení Hei Gung (qigong, čchi-kung) – bude to cvičení 2x týdně pondělí a čtvrtek od 7:00 do 8:00. Půjde o Hei Gung  “Černého draka” – jednoduchá krátká sestava, kterou zvládne každý, současně se naučí něco o drahách a toku „energie“ Hei (qi, čchi), základní problematiku dýchání a správného dýchání specificky při tomto cvičení, ty nejúplnější základy čínské akupresury, jako bonus na konci kurzu.

Výuka Gung Fu bude probíhat úterý a pátek ráno od 7:00 do 8:30, a chtěl bych ještě 2x týdně odpoledne, ale zatím hledáme na odpoledne prostory. To by bylo pondělí a čtvrtek 18:30 až 20:00. Náplní bude přímý úder, generace síly pro dlouhou a střední vzdálenost, základní kroky, aplikace a cvičení ve dvojicích, posilování pro přímý úder. Pokud bude zájem, tak bychom pak začali se sestavou Sap Ji z Fatsaan Bak Mei.

Raní výuka bude probíhat ve vaší škole PHK Gym Praha v Korunní ulici 109 na Vinnohradech, prostory na odpolední výuku zatím hledám a upřesním, případným zájemcům mailem nebo telefonicky. Víkendy budu pořádat pravidelné semináře pro ty, kteří by měli případně zájem mě následovat na mé cestě bojových umění podle tradičních přístupů a budou tu možnosti i trénikových pobytů přímo v Číně.

 

PM: Je něco, co by jsi chtěl dodat na závěr?

LS: Chtěl bych asi jen poděkovat všem, kteří mě na mé dlouhé a složité cestě podpořili a vždy za mnou stáli a chápali, že to není jednoduché, ale věřili, že to nakonec zvládnu. Myslím, že je nemusím jmenovat, protože to vědí moc dobře a jsem moc rád, že nám osud zkřížil naše cesty. A samozřejmě se těším na další setkávání.

 

PM: Díky za rozhovor Luo, ať se daří! 

LS: Já děkuji a přeji hodně sil do budoucna.

 

„Vnitřní dechová cvičení černého Draka

  • PONDĚLÍ + ČTVRTEK, 7:00-8:00, PHK Gym Praha, Korunní 109

 

Výuka Hakka stylů čínských bojových umění

  • STŘEDA + PÁTEK, 7:00-8:30, PHK Gym Praha, Korunní 109

Cena

1 měsíc 2x týdně – 900,- Kč
1 měsíc 4x týdně – 1.400,- Kč
1 měsíc 6x týdně – 1.700,- Kč

PŘIHLÁŠKY

FACEBOOK

Sdílení