Practical Hung Kyun přináší překlad jednoho ze starších interview s nedávno zesnulým Hung Kyun velmistrem Lam Jou (1910-2012) z deníku Jyu Gong Si Bou, uveřejněné v r. 2008.
Představitel druhé generace mistra Wong Feihunga a adoptivní syn „Vepřového Winga“ [Jyu Yuk Wing, přezdívka Lam Saiwinga, pozn. překl.] poskytnul našim novinám exkluzivní rozhovor, v němž s úsměvem vypráví o neuvěřitelné zážitcích z minulosti, bojovém umění, které zdědil, a o cestě dlouhověkosti.
Portrét osobnosti: Mistr bojových umění Lam Jou
Lam Jou, zdvořilostním jménem Kungau , se narodil v Naamhoi, obci Pingjau . V dětství byl Lam Saiwingem přijat jako adoptivní syn a v Hongkongu se učil bojovému umění a čínské medicíně. Sestavy jako „Krocení tygra ve znaku gung“ (Gung ji fuk fu kyun), „Tygr a jeřáb“ (Fu hok seung ying kyun), „Železné vlákno“ (Tit sin kyun) aj. z bojového systému Hung Kyun cvičí s naprostou dokonalostí, a také perfektně ovládá „dva řetězové biče“ (seung yun bin), „dvě dračí šavle“ (seung lung dou), „halapartnu Jar a podzimů“ (Cheun chau daai dou) a další zbraně.
Od svých 16 let byl asistentem Lam Saiwinga a v 21 letech si založil vlastní školu bojových umění. V Hongkongu učil přes 50 let a jeho žáci pocházejí z více než 60 států a území světa. Každé ze svých 6 dětí učil bojovému umění a čínské medicíně a 3 z jeho synů si otevřeli vlastní školu bojových umění. Nejstarší z nich, Lam Chun Fai, viceprezident Hongkongské asociace bojových umění a prezident Hongkongské federace tradičních bojových umění, plně převzal tradici od svého otce. Jeho dcera, Lam Fungjyu, pak pokračuje v čínské medicíně se specializací na léčbu zranění vzniklých pádem nebo úhozem.
98 let starý pán, vyjma toho, že mírně nedoslýchal, hovořil s jiskrou v očích a ohromným zápalem. Když vyprávěl o dalších a dalších neuvěřitelných zážitcích z minulosti, zaujmul najednou hbitě bojovou pozici, a připomenul nám některého z Gam Yungových potulných hrdinů. [Gam Yung je jedním z nejznámějších literárních autorů žánru mou hap, který pojednává o spravedlivých mstitelích, hrdinech a mistrech bojových umění, pozn. překl.]
Tento legendární mistr patří mezi nejstarší nositele Wong Feihungovi tradice – Lam Jou sifu. Osmnáctého dne prvního měsíce lunárního kalendáře se bude konat oslava mistrových 98. narozenin , na kterou se sjedou žáci z více než 60 států a území světa.
Abychom uchovali informace z opravdu první ruky od pokračovatele Wong Feihungovy linie, provedli jsme rozhovor s touto žijící legendou. Reportér našich novin se společně s dalšími lidmi z Naamhoiského úřadu pro věci cizinců a zahraničních Číňanů vydali do školy bojových umění a zároveň i ordinace čínské medicíny, která se nachází blízko Jordan Road v Hongkongu, navštívit velmistra Lam Joua a jeho žáky. Doufáme, že tato naše snaha povede k pokračování naamhoiské „bohaté kulturní tradice a mimořádných bojových umění”. [Dosl. „bohatá man a mimořádné mou“. Man, označení pro civilizaci, kulturu, literaturu a civilní hodnoty vlády, a mou, označení pro válečnictví či vojenství, totiž protiklad k civilním hodnotám vlády, jsou dvě zásadní kategorie v čínské kultuře, pozn. překl.]
O Lam Saiwingovi: “Jedním pohybem srazil Japonce k zemi!”
U koho se učil Váš strýc Lam Saiwing bojové umění?
Můj strýc už od malička trénoval u svého prastrýce a v 17 letech se začal učit od dalších mistrů, Wong Feihung byl až jeho posledním učitelem.
Kolik sestav se od Wong Feihunga naučil?
Ještě předtím, než se můj strýc stal Wong Feihungovým žákem, studoval už u šesti sedmi mistrů, a až když mu bylo přes třicet, začal studovat u Wong Feihunga. Školu bojových umění si otevřel teprve když mu bylo více než čtyřicet let. Od Wong Feihunga se naučil čtyři pět sestav, ostatní se naučil od jiných mistrů.
Jaké neuvěřitelné příhody se tradují o Lam Saiwingovi?
Jednou ho navštívili dva japonští samurajové, aby se s ním utkali. Sledoval jejich parádičky a vyčkával na pravou chvíli, a pak jedním pohybem srazil ty Japonce k zemi.
O neuvěřitelných zážitcích: “Japonci se mě jednou snažili donutit, abych spravoval poloostrov Kowloon”
Chtěli Vám kdysi Japonci předat správu nad poloostrovem Kowloon?
Poté, co Japonci vpadli do Hongkongu, stačilo zmínit Wong Feihungovo jméno a už mi chtěli předat celý poloostrov Kowloon, abych ho spravoval. Nesouhlasil jsem s tím, takže po několik nocí sledovali můj dům, dokonce mě třikrát zatkli a odvedli na vojenskou policii. Proto jsem také utekl do Punyu a teprve po znovunabytí suverenity jsem se do Hongkongu vrátil, začal učit a provozovat čínskou medicínu. Později vláda požadovala, aby si každá škola bojových umění pořídila licenci, a stanovila, že učitelé nesou plnou odpovědnost za své žáky, kteří spáchali nějaký trestný čin. Zanechal jsem proto učení a pokračoval pouze v medicíně.
Je tomu tak, že se japonské karate vyvinulo z bojového systému Hung Kyun?
Jeden styl. Suzuki Masafumi (zakladatel Nippon Seibukan Academy, 8. dan v karate [většina pramenů uvádí 10. dan v Gojuryu, pozn. překl.]), který kdysi o tomto stylu psal, byl žákem mého strýce. Ostatní styly ale ne.
O talentu: “Učil jsem se sám a důkladně sledoval jiné styly čínských bojových umění”
Jak to, že na Vašich rukách nemáte žádné mozoly?
Už když jsem byl mladý, tak jsem takhle vypadal. Necvičím tvrdé gungfu, pouze buduji svoji sílu pomocí pěstních sestav, to je moje specialita. Můj strýc měl přes 200 liber, já mám jenom přes 100.
Které styly ovládáte?
Když jsem se vrátil do vnitrozemské Číny a předváděl bojové umění, přišli se na to podívat stařešinové různých stylů. Ani jeden z nich nebyl schopný s jistotou říct, jaký styl to cvičím. Dovedu si osvojit přednosti jiných stylů a doplnit tak nedostatky svého.
Takže svůj styl také vylepšujete?
Ve své době jsem cvičil čtyři pět „stylů“. Nepoklonil jsem se ale jinému mistrovi, mám totiž talent. Ať už se jedná o jakýkoliv styl, jakoukoliv sestavu, nechte mě se na to párkrát podívat, a já to pak dovedu celé zacvičit, i co se týče použití technik, to všechno zvládnu. V novinách často píší, že jsem měl několik mistrů, já sám jsem už zapomněl, kolik různých bojových systémů jsem se učil, ale ve skutečnosti jsem pouze studoval u mého strýce. Ostatní jsem se naučil sám, především pak severní styly, a Mok Ga a Hung Kyun .
O důchodu: “Jestliže mě někdo požádá, abych ho učil, tak i kdyby zaplatil sebevíc, stejně učit nebudu”
Co děláte každý den? Ještě cvičíte bojové umění?
Nyní už jsem v důchodu, příležitostně pomáhám lidem a vyšetřím je, což už jsem teď ale předal dceři. Gungfu zase synům, takže jestliže se chcete učit gungfu, musíte za nimi. Pokud mě teď někdo požádá, abych ho učil, tak i kdyby zaplatil sebevíc, stejně učit nebudu. V České republice byla jedna škola bojových umění, která má několik set žáků. Učitel v této škole za mnou poslal svoji žačku požádat mě, abych se vrátil zpět k učení. Řekl jsem, že už neučím, a i kdyby zaplatil sebevíc, tak stejně učit nebudu; následující rok mě přijel požádat osobně on sám, ale já jsem to odmítnul.
Mistře Lame, mluvíte s velkou vervou a zápalem, můžete nám prosím prozradit Vaše tajemství dlouhověkosti?
Teď se ještě těším dobrému zdraví a to díky sestavě „Železné vlákno“ (Tti sin kyun) , za kterou jsem velmi vděčný. Cvičení této sestavy se zbavíte nemocí a bolestí a omládnete. Mám několik žáků, kteří se od mě naučili sestavu „Železné vlákno“, a stále chodí do práce, ačkoliv jim je přes 80 let. Ať už máte jakkoliv chatrné zdraví, může ho zlepšit, vždyť mě už ho i několikrát zachránila.
O přání: “Pomoci postavit ve svém rodném městě Lam Saiwingovu pamětní síň”
Máte nějaké přání?
Byl bych rád, aby naše škola dále pokračovala a rozrůstala se. Já jsem se ze všech sil snažil pokračovat v tradici mého strýce, a proto dneska nejvíce žáků, kteří si otevřeli vlastní školu bojových umění, jsou moji žáci, jenom v Hongkongu mají na deset škol. Dnes už také spousta mých žáků zemřela a ti, co nyní učí, jsou „z dalších generací“, totiž žáci mých žáků nebo žáci těchto žáků. Jednou mě přišel nějaký Japonec požádat, abych ho naučil „Železné vlákno“. Řekl jsem, že teď už neučím a i kdybych dostal ještě víc zaplaceno, tak stejně učit nebudu. Zeptal jsem se ho, kdo je jeho učitel, a to jméno, které řekl, jsem ani neznal. Vysvětlil mi ale, že jeho učitel je žákem mého žáka. Jednou také přišel nějaký Čech a říkal, že ho poslal jeho učitel. Dnes mají žáci „z dalších generací“, tj. žáci mých žáků nebo žáci těchto žáků, ještě několik dalších svých žáků, takže jsem také patriarchou všech (škol bojových umění) jiných států. V den mých narozenin (24.2.) se právě tito žáci všichni sejdou.
Přemýšlel jste někdy nad tím vybudovat Lam Saiwingovu pamětní síň?
Kdysi za mnou přišel jeden člověk, že postavíme Lam Saiwingovu pamětní síň, jenže já jsem neměl čas a nakonec jsem se už k tomu nevrátil. Až tentokrát pojedu do Saichiu (29. září 2007 se zde konala oslava 160. výročí narození Wong Feihunga), lidé z rodného Pingjau budou opět chtít, abych pomohl postavit Lam Saiwingovu pamětní síň. Já řeknu, dobře, udělejte to vy a já vám pomůžu. Nicméně už jsem starý a navíc se velmi brzo „odeberu do ústraní“ (zanechám profese). Před dvaceti lety, poté, co mi zemřela manželka, jsem právě tomu všemu porozuměl. Od mládí až do svých šedesáti sedmdesáti let jsem učil, a tak bych už měl jít do důchodu, odejít do ústrání.
Chtěl byste v Hongkongu postavit pamětní síň?
Samozřejmě že bych chtěl. V Hongkongu by to také šlo. Nechci ale od nikoho pomoct a pokud na to budu mít, tak se do toho pustím sám.
O Wong Feihungovi: “S Wong Feihungem jsem se nepotkal”
Potkal jste se někdy s Wong Feihungem?
Ne. Věkový rozdíl mezi Wong Feihungem a Lam Saiwingem byl větší, nicméně měl tři syny, kteří často navštěvovali mého strýce. Jeden se jmenoval Wong Lam, jeden Wong Syu a jeden Wong Hei (Wong Honhei). Wong Feihungův nejstarší syn byl písařem, druhý pracoval jako doktor a třetí dodával občerstvení. Nikdo z nich neměl Wong Feihungovu fotku a já jsem se s ním nikdy nepotkal, ale slyšel jsem, co o Wong Feihungovi říkal můj strýc.
Byl jste v kontaktu s Mok Gwailaan?
Když Mok Gwailaan dorazila do Hongkongu, můj strýc už zemřel. Přijela sem teprve poté, co Wong Feihung a dva nejstarší synové umřeli. Věděl jsem, že je manželkou Wong Feihunga, a proto jsem s ní také udržoval kontakt. [Mok Gwailaan byla poslední Wong Feihungova žena, které ho přežila o mnoho let – zemřela v devadesáti letech v r. 1982, pozn. překl.]
Z čínštiny přeložil a poznámkami opatřil Petr Vrána.
Pro přepis čínských slov bylo s ohledem na rodný jazyk mluvčího (mistr Lam Jou hovoří kantonsky) použito systému Yale (mezinárodně platný transkripční systém pro kantonštinu).
