Tzv. „poměřování bojovnických dovedností“ (bi wu; kant. bei mou) bylo odjakživa integrální součástí čínských bojových umění.
Zápasy se odehrávaly na vyvýšené platformě, tzv. lei tai (kant. leui toi), bez ochranného vybavení, váhových kategorií a bez pravidel.
Bojovník prohrál, pokud by zabit, knockoutován nebo sražen dolů. Vítěz zůstal na lei tai do té doby, než byl poražen silnějším bojovníkem. Pokud se už žádný vyzyvatel nenašel, stal se vítězem.
První oficiální turnaje
Tradici lei tai zápasů se za Čínské republiky snažil do sportovní podoby převést Centrální institut národních bojových umění (Zhongyang wushu guan, kant. Jung naam gwok seut gwun). V říjnu r. 1928 uspořádal první moderní fullkontaktní turnaj, kterého se zúčastnili stovky bojovníků z celé Číny. Po několika dnech však musel být turnaj zastaven, protože 2 bojovníci byli zabiti a mnoho dalších těžce zraněno – o vítězi se rozhodlo hlasováním. Další turnaj se konal v r. 1933.
Éra bojových sportů
Po 2. světové válce navázal na tradici lei tai zápasů Taiwan – první turnaj (s původními pravidly, tj. bez chráničů a váhových kategorií) se konal v r. 1955. V r. 1975 se konal první turnaj s moderními pravidly váhovými kategoriemi. V Hongkongu, Malajsii a Singapuru se moderní fullkontakní zápasy čínských bojových umění konaly od začátku, v pevninské Číně od konce 70. let.
Moderní soubor pravidel pod názvem sanshou (kant. saan sau) nebo sanda (kant. saan da) patří dnes spolu s boxem, Muay Thai a MMA mezi nejoblíbenější fullkontaktní sporty, aspirujující na přijetí do rodiny olympijských sportů. Moderní fullkontaktní zápasy se konají jak pod záštitou Mezinárodní federace wushu (International Wushu Federation), tak taiwanské Světové federace guoshu (World Kuoshu Federation). Jedná v záasadě o mix technik čínského gungfu, mongolského zápasu shui jiao, Muay Thai, boxu a kickboxu.
Neoficiální gong sau zápasy
„
Poměřování dovedností“ však odjakživo neprobíhalo jen na oficiální, sportovně soutěžní úrovni, ale na úrovni soukromé.
Pověstné jsou především tzv. gong sau zápasy (dosl. „mluvící ruce“) mezi četnými hongkongskými školami v 50., 60. a 70. letech, konající se na střechách, dvorcích, na venkově nebo indoor, tj. „za zamčenými dveřmi“.
Kvalita zápasů byla různá, často se jednalo jen o divoké a chaotické bitky výrostků, kteří si chtěli vyzkoušet svoje gungfu, jak jsme se dozvěděli ze svědectví řady účastníků a jak je ostatně vidno i na videu níže. Zápasy se každopádně konaly většinou bez jakýchkoliv chráničů, váhových katgorií a pravidel.
Practical Hung Kyun!
Soutěže čínských bojových umění většinou degenerovaly na gymnastické sestavy – na pohled efektní, ale v boji naprosto nepoužitelné; není to cesta, kterou bychom se chtěli ubírat. Naše asociace se kromě civilní a profesní sebeobrany zaměřuje i na praktické použití Hung Kyun v rámci různých forem sportovního boje, od kickboxu po MMA. V rámci zlepšování bojových dovedností cvičenců čínských bojových umění tedy navazujeme na tradici plnokontaktních gungfu zápasů.
