Wong Taai a Wong Keying
Jedním z nejlepších žáků Luk Achoie se stal Wong Taai. Mistr Luk údajně učil i Wong Taaiova syna Wong Keyinga a nakonec i vnuka, nejslavnějšího z Wongů – legendárního Wong Feihunga, tedy celé tři generace rodu Wongů. Legendy se ovšem opět rozcházejí. Wong Kiew Kit (Wong Kiugit) píše: “… Wong Keiying se učil od Luk Achoie. Wong Taai nemusel být nezbytně Wong Keyingův otec – jejich příbuzenský vztah není znám. Luk Achoi mohl učit Wong Taaie, učitele Wong Keiyinga; a později se Wong Keiying učil přímo od Luk Achoie.”
Stejně tak je otázkou, zda Luk Achoi učil i Wong Feihunga – fikci filmového průmyslu nebudeme brát za bernou minci – viz např. film z r. 1976, Challenge of the Masters (v orig. Luk Achoi a Wong Feihung). “Wong Feihung se učil od svého otce Wong Keiyinga a ne od Luk Achoie – nejsem si jistý, zda byl Luk Achoi ještě naživu.” Tuto domněnku by mohl potvrzovat i Anthonyho článek, jež zmiňuje příběh o Luk Achoiovi, který na smrtelné posteli učil Wong Keiyinga za pomoci jídelních hůlek tajemství “Ng Longovy tyče osmi trigramů” (Ng long baatgwa gwan).
Ty Nuńez na druhou stranu píše: “Keiying původně nechtěl, aby z jeho syna byl boxer. Feihung byl od útlého mládí fascinován gungfu, ale když požádal svého otce, aby ho učil, byl vždy odmítnut. To přivedlo Feihunga k stárnoucímu Luk Achoiovi, který mladého Feihunga zasvětil do základů Hungga, ale když už nebyl schopen ho nadále trénovat, přišel za Wong Keiyingem a řekl mu, že musí umění Hungga předávat dále, vlastnímu synovi v první řadě. Wong Keiying po jistém váhání převzal Feihungův výcvik.”
Wong Keiying cestoval se synem Feihungem po celé jižní Číně, živil se pouličním předváděním bojových umění a prodejem přípravků bylinné medicíny a měřil síly s mistry rozličných stylů. Kromě Luk Achoie se učil pravděpodobně i od jiných žáků “zakladatele” Hung Heiguna. Jeho bojovnické dovednosti byly natolik proslulé, že se stal jedním z tzv. “Deseti tygrů z Gwongdungu”.
Wong Feihung
Wong Feihung, legendární hrdina jižní Číny, je pravěpodobně nejslavnější osobností jihočínského gungfu vůbec. Narodil se r. 1847 v provincii Gwongdung, okrese Naamhoi, obci Saichiu. Bojová umění začal trénovat ve věku 5 let; již v dětství se proslavil jako vynikající bojovník, jak dokládá následující populární příběh: Wong Keiying a mladý Feihung jednou veřejně předváděli své gungfu spolu se slavným sifu Jeng Daaihungem. I přes Jengovo mistrné ovládání technik tzv. “jednokoncové tyče” si Wongové získali mnohem větší počet diváků. Jeng se cítil uražen a proto vyzval Keiyinga na souboj. Wong starší se jen usmál a řekl svému synovi, tehdy třináctiletému Feihungovi, aby si vzal dlouhou tyč a použil technik “Nglongovy tyče osmi trigramů” (Ng long baat gwa gwan); Wong junior vyzyvatele bez problémů porazil. Zpráva o jeho vítězství se rozšířila široko daleko.
Wong Feihung studoval pod vedením řady učitelů – stařičkého Luk Achoie – viz ovšem polemika výše; svého děda (?) Wong Taaie a otce Wong Keiyinga; Lam Fuksinga – žáka proslulého “Tit kiu” Saama. Podle Rosse se krátký čas učil u dalšího z “Deseti tygrů z Gwongdungu”, Wong Yanlama (?), díky kterému byl styl Hung Kyun obohacen o ruční techniky s dlouhým dosahem v sestavě “tygr a jeřáb” (fu hok seung ying kyun) a techniky “pěti živlů” (ng hang kyun) v sestavě “deset forem” (sap ying kyun).
Wong Feihunga lze právem nazvat otcem “moderního Hung Kyun” (san Hung Kyun). O 2 ze 4 fundamentálních sestav beze zbraně byl styl Hung Kyun obohacen právě díky Wong Feihungovi: Na základě Hung Heigunových technik tygra a jeřába, technik dlouhého dosahu ze stylu lohon fat ga kyun/Wong Yanlamova tibetského gungfu, dále tzv. “deseti unikátních ručních technik” (sap jyut sau) a “Tit kiu” Saamových”dvanácti mostových rukou” (sap yi kiu sau faat) vytvořil sestavu “tygr a jeřáb” (fu hok seung ying kyun); zahrnul též do svého curricula “Tit kiu” Saamovu sestavu “železné vlákno” (tit sin kyun), kterou se naučil od Lam Fuksinga. Tyto sestavy tvoří spolu s původní siulamskou sestavou “krocení tygra ve znaku gung” (gungji fuk fu kyun) a “pěti zvářaty/pěti živly” (ng ying ng hang kyun) jádro moderního Hung Kyun.
Nelze opominout Wongovu bohatou vojenskou kariéru – nejdříve učil bojová umění v gwongjauské armádě Lau Wingfua, zastával zde také jeden z vysokých vojenských úřadů. Později z Gwongjau odešel a stal se pravou rukou armádního generála Tong Gingsonga, jednoho z organizátorů protichingského povstání ve Fukginu. Po nezdařeném povstání Wong a Tong uprchli do Gwongjau, kde Wong založil lékařskou kliniku a tělocvičnu bojových umění Boujilam.
Wong Feihung byl celkem čtyřikrát ženat a měl celkem 4 děti. První žena umřela necelé tři měsíce po sňatku, druhá žena dala Wongovi dva syny – Wong Honsama a Wong Honlama, nedlouho poté však umřela. Třetí žena porodila Wongovi také dva syny – Wong Honheie a Wong Honsyua, ovšem i ona brzy zemřela.
Populární, ovšem fiktivní příběh vypráví o tom, jak se Wong seznámil se svojí čtvrtou ženou: Během buddhistických slavností ve Fatsaanu předváděla Wongova škola lví tanec – Feihungovo umění lvího tance patřilo mezi nejlepší v provincii – v Gwongjau a okolí byl znám jako “Lví král”. Nakonec vystoupil sám mistr a zacvičil sestavu s mistrovskou zbraní jižního gungfu, velkým trojzubcem na lovení tygrů. Během exhibice mu však sklouzla z nohy bota, vyletěla do přihlížejícího davu a zasáhla mladou dívku, tehdy devatenáctiletou Mok Gwailaan. Rozzlobená dívka vyskočila na pódium, uštědřila omlouvajícímu se Wongovi políček a začala zkoprnělému mistrovi lát.
Wong musel na kurážnou a energickou dívku neustále myslet – nakonec ji vyhledal a vzal si ji za manželku. Jelikož měla velice dobré základy v Mokga kyun, Wong ji začal učit styl Hung; “Tygřice” Mok Gwailaan později vedla v Wongově škole ženské oddíly. Svého manžela přežila o mnoho let – zemřela r. 1986 ve věku 96 let.
Wong Feihung zemřel r. 1924 ve věku 77 let. Těch, kdo tvrdí že byli Wong Feihungovými žáky, je bezpočet, což dokládá následující příběh, který autorovi této studie vyprávěl Raymond H. Wong (Wong Hongit), syn mistra Y.C. Wonga (Wong Yiujinga): Jeden jeho přítel chtěl v Hongkongu navštívit velmistra Lam Jou a neměl adresu – zastavil tedy taxi a udal mu “gungfu adresu”: “Zavezte mě prosím do do gungfu tělocvičny velmistra Lam Jou, synovce Wong Feihungova žáka Lam Saiwinga.”
Řidič taxi se zasmál: “Pane, v Hongkongu tvrdí, že je žákem Wong Feihunga, každý!”
Mezi nejznámější Wong Feihungovy žáky patří Lam Saiwing, Leung Fun, Ling Wangaai, Si Louyin, Si Louyuk, Chan Dinbiu , Taap Gengjau, Luk Jinggong a Mok Gwailaan.
Wong Feihungův život a činy se záhy po jeho smrti stali oblíbeným námětem desítek a stovek čínských “rodokapsů”, rozhlasových her, televizních seriálů a “easternů” – hongkongských akčních filmů s tematikou tradičních bojových umění. Na vytvoření wongfeihungovské legendy se mj. podílel i jeho “gungfu vnuk”, synovec a nástupce Wongova nejznámějšího žáka Lam Saiwinga, velmistr stylu Hung Kyun, Lam Jou, který spolupracoval na řadě scénářů k prvním wongfeihungovským filmům a jehož žáci v nich ztvárnili řadu rolí.
Mezi nejznámější patří série bezmála 100 filmů z 50. a začátku 60. let s populárním Kwan Tak Hingem (Gwaan Dakhingem) – díky této sérii se Wong Feihung dostal dokonce do Guinessovy knihy rekordů; dále Drunken Master a jeho volné pokračování Drunken Master II v hlavní roli s Jackie Chanem (Sing Lungem).
Na začátku 90. let rozpoutal novou wongfeihungovskou mánii film Once Upon a Time in China (v orig. Wong Feihung), který se dosud dočkal dalších šesti pokračování – v hlavní roli (s vyjímkou 4.- 6. dílu) zazářila asijská hvězda Jet Li (Li Lianjie). V posledním díle (Once Upon a Time in China & America) Wong Feihung zavítá dokonce na Divoký západ! Není tedy divu, že dnešní Číňané znají pouze Wong Feihunga filmového a na toho skutečného zapomínají či ho považují za fiktivní osobu.
