Jisin simsi
Jeden z proslulých “Pěti předků Siulamu”, první patriarcha jihosiulamského gungfu, Jisin simsi čili “Ctihodný mistr Největší laskavost”, patří mezi nejslavnější postavy jihočínských gungfu legend vůbec.
Přijmeme-li nejpopulárnější z výše uvedených legend, uprchnul po zničení honaamského kláštera Siulam na jih do Siulamu fukginského – podle řady verzí ho dokonce založil – a stal se jeho opatem. Učil naprostou většinu pozdějších hrdinů provincie Gwongdung, především tzv. “Deset nejlepších učedníků Siulamu” (Siulam sap daai touji), jednímž z nich byl i “zakladatel” stylu Hung Kyun, Hung Heigun.
Po vypálení jižního Siulamu uprchnul v přestrojení za žebráka do Gwongdungu a hledal žáky, kterým by předal své znalosti a kteří by za pomoci Siulam gungfu mohli svrhnout dynastii Ching a obnovit dynastii Ming. Lam Saiwing uvádí, že našel úkryt v gwongjauském klášteře Hoitong, kde začal učit Luk Achoie.
Počátky svého stylu klade do souvislosti s Jisinem kromě Hung Kyun i řada dalších stylů, např. jedna z větví stylu Wingcheun. Jisin se údajně nějaký čas skrýval na tzv. “červených džunkách” (hung syun) jedné z potulných hereckých společností čínské opery a působil zde jako kuchař – právě od Jisina se herci naučili slavnou sestavu s dlouhou tyčí, “tyč šesti a půl konceptu” (luk dim bun gwan). Členové souboru prý původně nechtěli mít s žebrákem nic společného a řekli mu, ať si jde svou cestou. Jisin, stojící na molu, položil jednu nohu na palubu džunky – členové opery se chtěli vydat na cestu, ale nebyli schopni odrazit džunku od břehu. Uvědomili si, že před nimi stojí skutečný mistr a požádali ho o výuku.
Další příběh mluví o Jisinově vítězství nad místním rváčem, přezdívaným “Starý tygr”. Ctihodný Jisin začal učit herce gungfu, které později nazvali na počest “Haly Věčného jara” (Wingcheun tong) fukginského Siulamu jako “styl Věčného jara” (Wingcheun kyun); dnes se tomuto stylu říká Siulam Wingcheun kyun či Jisin Wingcheun kyun.
Podle většiny příběhů Jisin zemřel v souboji se zrádcem Baakmeiem. Jisinovo umění “železné hlavy” nestačilo na Baakmeiův esoterický bojový heigung “železné košile” a “bavlněného břicha”. Jeho smrt rozpoutala hon Jisinových žáků na zrádce a vraha Baakmeie, kteří chtěli pomstit smrt svého učitele.
Hung Heigun
“Obchodník s čajem” Jyu (Jyu “Gu cha”) alias Hung Heigun se narodil v okresu Fa v provincii Gwongdung a živil se ve Fukginu – jak napovídá jeho přídomek – jako obchodník s čajem. Jyu byl podle legendy vzdáleným příbuzným mingského císařského rodu; jedním z jeho předků byl údajně 15. syn posledního mingského císaře, princ Leung, osobním jménem Jyu Manjung. Po roztržce s chingskou šlechtou se skrýval, až nakonec našel útočiště ve fukginském klášteru Siulam, do kterého byl přijat jako laický žák. Začal studovat gungfu, nejprve pod vedením mnicha jménem “Tři ctnosti” Saamdak; pro své nadání a píli se však brzy stal jedním z osobních žáků samotného opata Jisina, který silného mladíka učil především tvrdé a agresivní techniky stylu tygřích drápů. Jyu se brzy stal jedním z nejlepších bojovníků kláštera, “Deseti nejlepších učedníků Siulamu”.
Po vypálení jižního kláštera Siulam se zachránění rozptýlili po celé jižní Číně; ústní i písemné prameny se nezmiňují, že by se Jyu a jeho mistr Jisin ještě někdy setkali. Jyu se účastnil ilegálních protichingských aktivit, schovával se na “červených džunkách” (hung syun) a učil tajně bojová umění v klášteře “Velkého Buddhy” (Daai Fat Ji) v Gwongdungu. Aby se vyhnul chingskému pronásledování, změnil si jméno na Hung Heigun; podle tradiční interpretace mělo být nové příjmení uctěním památky zakladatele a prvního císaře dynastie Ming, Hungmou (1368-1399).
Fong Wingcheun
Hung se později seznámil s mladou dívkou jménem Fong Wingcheun. Legendy se v podrobnějších informacích o Fong Wingcheun značně rozcházejí – podle řady verzí měla být neteří Fong Saiyuka, Hungova spolužáka z kláštera Siulam, podle jiných je totožná se zakladatelkou stylu bílého jeřába, známou pod jménem Fong Chatleung. Těžko říci, zda v legendách došlo k spojení osudů několika různých osob či naopak k rozštěpu osoby jedné.
V knize o sestavě “tygra a jeřába” (fu hok seung ying), kterou pod dohledem Lam Saiwinga sepsali jeho žáci, se vypráví následující populární příběh: Fongin otec byl zákeřně zavražděn mužem jménem Wu Daailik. Fong přísahala pomstu, odešla do ústraní a stala se jeptiškou, aby se plně mohla soustředit na trénink bojových umění. Její technika byla dobrá, ale byla slabá žena, a tak se snažila naučit nové, účinnější techniky.
Jednoho dne přiletěl jeřáb a začal zobat sušící se rýži. Fong vzala hůl a chtěla jeřába odehnat – jeřáb se jí ale nebál, bránil se křídly a pařáty a útočil ostrým zobákem na dlouhém krku. Fong byla překvapená – i když měla zbraň, nepodařilo se jí zdánlivě slabého a bezbranného jeřába zasáhnout. Začala studovat jeřábovy pohyby a později vyvinula vlastní bojový styl – styl jeřába.
Hung, který se svým tvrdým a agresivním stylem tygřích drápů porazil desítky nejlepších bojovníků své doby, nebyl schopen nad měkkým a ladným stylem této slabé dívky zvítězit. Fong nabídla Hungovi, že ho naučí styl jeřába a on jí na oplátku pomůže pomstít jejího otce. Hung souhlasil – zkombinoval styl tygra se stylem jeřába a pomocí technik nového stylu pomstil smrt Fongina otce. Tak vzniklo jádro slavné sestavy “tygr a jeřáb” (fu hok seung ying kyun) a vlastně i celého stylu, často nazývaného jako “škola tygra a jeřába” (fu hok mun; fu hok paai). Podle řady verzí se Fong nakonec stala Hungovou manželkou (z prvního manželství měl syna Hung Mandinga).
Siulam Hung Kyun
Hung Heigun si později ve Fatsaanu otevřel oficiální školu bojových umění. Jakákoliv spojitost s proskribovaným klášterem Siulam znamenala v té době velké nebezpečí – Hung nemohl otevřeně učit Siulam kyun, “styl kláštera Siulam”, a proto svůj styl nazval Hung Kyun, “Hungův styl”, aby tak zakryl jeho siulamský původ. V názvu stylu se tak odráží nejen (nové) jméno “zakladatele”, ale i památka výše zmiňovaného prvního mingského císaře.
S touto populární legendou o vzniku názvu stylu však někteří polemizují a uvádějí, že styl byl pojmenován jako Hung Kyun až později, a to na počest Hung Heiguna – navzdory tomu, že naprostá většina linií současných mistrů jde zpět k Luk Achoiovi, Hungovu mladšímu spolužákovi. Wong Kiew Kit (Wong Kiugit) píše: “Čínská literatura… dokládá, že za Hungova života i po jeho smrti se jeho styl nazýval Siulam a ne styl rodiny Hung. Termín gungfu rodiny Hung čili Hungga kyun se stal populárním teprve nedávno… Wong Feihung nazýval své umění siulamské gungfu a ne rodiny Hung.”
“Po vypálení jižního Siulamu ve Fukginu uprchnul Hung Heigun nejprve do okresu Fa Yun … , pak se usadil ve Fatsaanu… , kde založil svou školu gungfu, jež se jmenovala Siulam Hung kyun, což znamená ‘siulamské gungfu školy Hung’. Pozdější generace se na tento styl siulamského gungfu odvolávaly jako na Hungga gungfu.”
Hung Heigun je osobností v jistém slova smyslu zakladatelskou, není ovšem považován za stvořitele nového stylu jako takového: “Narozdíl od přesvědčení mnoha lidí Hung Heigun nevymyslel gungfu rodiny Hung… způsobem, jakým Yim Wingcheun vymyslela Wingcheun gungfu nebo Chan Heung Choileifat gungfu. Hung Heigun možná částečně modifikoval gungfu, které se naučil v jižním Siulamu, v zásadě však učil to, co se naučil od ctihodného Jisina… gungfu rodiny Hung je proto v rámci různých jihosiulamských stylů, mezi které patří Wingcheun, Choileifat, styl draka, černý tygr, Baakmei a Lauga, přímým dědicem jižního Siulamu; gungfu rodiny je de facto otcem jihosiulamského gungfu.”
Hung Kyun je co do principů, technik a tréninkových metod pokračovatelem bojových umění jižního Siulam – proto se dnes, v době kdy už nehrozí chingské perzekuce (přijmeme-li onu výše zmíněnou populární legendu o původu názvu stylu), lze často setkat se spojení Siulam Hung ga kyun – siulamský styl rodiny Hung.
Co se týče Hungovy smrti, legendy se opět různí. Podle jedné z verzí zahynul (podobně jako mnozí další, kteří chtěli pomstít Jisinovu smrt, např. Hungův spolužák Fong Saiyuk) v souboji s taoistou Baakmeiem. Baakmeie prý porazili až Hungovi žáci – jeho syn Hung Manding a syn Hungova spolužáka Wu Waikina, Wu Abiu, a to za pomoci jedinečné kombinace stylů tygra a jeřába. Jiný populární příběh hovoří o neznámé dívce, která stařičkého Hunga zabila úderem “fénixova oka” a pomstila tak smrt svého otce, kterého Hung kdysi v souboji zabil.
Luk Achoi
Naprostá většina genealogií současných mistrů stylu Hungga jde zpět k Hungovu sidai, “mladšímu gungfu bratrovi”/spolužákovi z fukginského Siulamu, Luk Achoiovi, který má na šíření a propagaci stylu rodiny Hung hlavní podíl. Wong Kiew Kit (Wong Kiugit) píše: “Jedním z důvodů, proč Hung Heigunova linie není tak populární jako Luk Achoiova, má cosi do činění s filosofií jeho ženy Fong Wingcheun a jeho žáků Hung Mandinga a Wu Abiua. Ačkoli Fong Wingcheun byla výborná bojovnice, dávala před bojem přednost mírumilovnému životu, protože věděla, že by pomstě nikdy nenastal konec. Přemluvila svého manžela, aby Baakmeie nestíhal. Ovšem Baakmeiův zločin vypálení Siulamu byl příliš velký na to, aby byl ignorován. Proto když se Hung Manding a Wu Abiu rozhodli s Baakmeiem bojovat, nechala je jít pod jednou podmínkou – jejich souboj, ať uspějí či prohrají, bude poslední. Po zabití Baakmeie a napravení křivdy Hung Manding, Wu Abiu i Hung Heigun a Fong Wingcheun odešli do ústraní, aby se vyhnuli dalším bojům.”
Mandžujec (!) Luk Achoi osiřel v útlém mládí a byl svěřen svému strýci, od kterého kvůli více než přísné výchově utekl. Na představení čínské opery se seznámil s mnichem (který byl údajně z kláštera Siulam a jmenoval se Lei Baakfu) a začal se od něho učit bojová umění; po sedmiletém studiu se na jeho doporučení nakonec dostal až do fukginského Siulamu, kde studoval pod vedením ctihodného Jisina.
Lam Saiwing však píše, že Luk Achoi byl Jisinem přijat za učedníka v klášteru Hoitong Ji v Gwongjau, kde se opat po vypálení jižního kláštera Siulam schovával. Talentovaného Luk Achoie naučil všechno, co uměl, mj. i slavnou sestavu “krocení tygra ve znaku gung” (gung ji fuk fu kyun), fundamentální sestavu dnešního Hung Kyun.
Když se Luk dozvěděl, že si jeho sihing, “starší gungfu bratr”/spolužák Hung Heigun, otevřel školu bojových umění, rozhodl se rozšířit si své znalosti a pokračovat ve studiu pod Hungovým vedením. Podle Hungova doporučení si nakonec otevřel školu v Gwongjau a stal se jedním z vedoucích propagátorů stylu rodiny Hung.
Ng Ho, čínský historik bojových umění uvádí, že se Luk, známý díky svému mistrnému ovládání sestavy fa kyun (fa znamená “květina”) jako “fa kyun” Luk Achoi, brzy stáhnul z kruhů bojových umění a ze společnosti a věnoval se cele studiu medicíny. Zemřel ve věku 68 let.
