Cvičení sestav („stínových“ či „sparringových“) patří mezi důležité, avšak ne jediné aspekty tréninku Practical Hung Kyun. Bojové umění, sestávající se pouze z tréninku sestav, degraduje v „gungfu gymnastiku“, čili jak říkají čínští mistři, „květnaté pěsti, vyšívané nohy“ – divácky atraktivní umění, vhodné pro exhibice a soutěže, ovšem bez praktického bojového účelu. Přísloví na toto téma praví: „Cvičit jen sestavy a necvičit gung znamená nedosáhnout ničeho, i kdyby člověk cvičil celý život“.
V tréninku bojových umění bychom mohli z jistého úhlu pohledu rozlišit dva aspekty – stránku „technickou“ (faat) a stránku „dovednostní“ (gung). Výraz gung nelze přeložit jinak než opisem – umění, zručnost či dovednost, získané dlouhodobým, pravidelným a namáhavým tréninkem. Rozdíl mezi faat a gung můžeme ilustrovat na jednoduchém příkladu přímého pěstního úderu. Faat zastupuje technický aspekt úderu, jeho „formu“ – správnou formaci ruky, dráhu, po které je úder veden, úderovou plochu atd.; dokonalé zvládnutí úderu po všech stránkách (síla, rychlost, načasování, přesnost atd.), „naostřená“ zbraň, tj. pěst, a schopnost jejího efektivního použití v reálném boji, jeho „esence“, to je gung. Gung se na rozdíl od techniky nedá naučit, jen získat dlouhodobým cvičením. Je očividné, že faat a gung, yin a yang (kant. yam a yeung) tréninku bojových umění, od sebe nelze oddělit. V boji však nerozhoduje znalost většího počtu technik, ale celková dovednost (síla, rychlost, přesnost… ), tedy gung. Proto je trénink bojových umění zaměřen především na trénink gung („silový a kondiční trénink“) a na kvalitu, ne kvantitu jednotlivých technik. Jak praví přísloví: „Naučte se mnoho technik, procvičujte několik z nich a zvládněte alespoň jednu“.
Čínská bojová umění jsou proslulá celou řadou cvičení gung – dělí se na „vnější gung“ (ngoi gung; též „tvrdý gung“ – ying gung ) a „vnitřní gung„(noi gung; též „měkký gung“ – yau gung): „trénink statických pozic“ (jaat ma), „gung železné pěsti“ (tit kyun gung), „gung tygřích drápů“ (fu jau gung), „gung železné paže“ (tit bei gung); spadá sem i tzv. hei gung (qigong), tj. „dechová cvičení“ či „práce s energií“. Naše škola používá k nácviku gung řadu tradičních i moderních pomůcek:
- zavěšený kůl
- boxovací pytle
- lapy
- štíty na kopání
- jednokoncové dlouhé tyče
- dvojkoncové tyče – těžké, kovové
- těžké kovové nože
- mosazné kroužky na ruce
- závaží na boxování
- svazky dřevěných hůlek
- závaží na posilování prstů
- pytlíky s pískem
- trojdílná bouchadla na zdi
- jednoruční činky
- velká činka
- kettlebells
- medicinbally
Trénink gung bývá často kladen do protikladu k cvičení sestav (kyun tou); unikum stylu LGHK však zosobňuje fakt, že řada aspektů tréninku gung je implementována již v samotných sestavách: Nízké postoje posilují sílu nohou a rozvíjejí stabilitu, techniky „mostových rukou“ (kiu sau) jsou vynikajícím tréninkem předloktí a prstů atd. Cvičení sestav však především slouží k rozvinutí koordinované a koncentrované síly ging, která je devizou stylu LGHK.
Přehled gungfu cviků
univerzální cviky
- „gung pružnosti“ (strečink)
- stání v postoji
- „zlatý most“
- „tři roztažení“
specializované cviky
„gung železné paže“
- „zlatý most“
- „tři roztažení“
- „otloukání tří hvězd“ – na místě, s přetáčením, s kroky; se sparring partnerem, na kůlu
- cvičení s mosaznými kroužky
- roztahování rattanového kruhu
„gung tygřích drápů“
- vzpory ležmo na prstech – „gung krocení tygra“
- cviky se závažími
- házení a chytání pytlíku s pískem
- vrážení prstů do nádoby s fazolemy, pískem, kovovými kuličkami
„gung železné pěsti“
- vzpory ležmo na pěstěch
- údery do prázdna
- házení medicinballu
- údery se závažími
- údery do boxovacího pytle
- údery do bouchadla na zdi
- údery do lap
- cvičení s kettlebels
„gung železné nohy“
- otloukání svazkem hůlek
- otloukání holení holeněmi/chodidly
- kopání do pytle
- kopání do tlumičů úderů
- kopání do sloupu
„železná dlaň“
- přípravné cviky
- 5 úderových ploch
- 3 úrovně – fundamentální, středně pokročilá, pokročilá (mungo, štěrk, ocelové kuličky)
- dechová cvičení
