Rodina Lam

Lam Saiwing se narodil r. 1860 v provincii Gwongdung, okrese Naamhoi, obci Pingjau. Původním povoláním byl řezník (pracoval řadu let na jatkách) a proto je znám také pod přezdívou „Vepřový“ Wing („Jyu yuk“ Wing).

Bojová umění se v rodině Lam předávala z generace na generaci – mladý Saiwing se čínskému gungfu začal věnovat nejprve pod vedením svého dědečka Lam Geuichunga, později studoval u řady dalších učitelů, především mistra Wu Gamsinga a mistra stylu fatga kyun, Jung Hungsaana. Ve věku dvaceti dvou let se stal žákem v té době již proslulého (o 13 let staršího) Wong Feihunga, jehož blízkým následovníkem zůstal přes dvacet let.

Lam se rozhodl věnovat se cele studiu a výuce bojových umění a otevřel si v Gwongjau v ulici Bouwajing Gaai prosperující tělocvičnu bojových umění. Jako mistr školy musel čelit častým výzvám mnoha konkurenčních učitelů bojových umění, kteří chtěli testovat jeho gungfu. Z dob jeho studia u Wong Feihunga patří mezi nejznámější příběh o tom, jak Lam Saiwing porazil v gwongjauském klášteru Hoitong Ji mnicha „Železnou hlavu“.

Příběhů dokumentujících Lamovu neporazitelnost je mnoho: Lam se dozvěděl, že jakýsi mistr, proslulý ocelovým předloktím, pomlouvá jeho gungfu; vydal se do jeho školy, strhnul vývěsní štít a zlomil ho ve dví. Rozzlobený instruktor vyzval Lama na souboj – po úvodní krátké výměně úderů a bloků předstíral Lamův protivník pád a zaútočil ze země stranovým kopem; Lam se však nedal zaskočit a nůžkovým blokem zlomil protivníkovi nohu. Mistr Y.C. Wong (Wong Yiujing), od něhož pochází tento příběh, se smíchem dodal, že svědčí o pravdivosti přísloví „všechno zlé je k něčemu dobré“ – poražený instruktor místo pomlouvání Lamova gungfu začal propagovat své přípravky dit da medicíny, protože úspěšně vyléčily zlomeniny, které způsobil sám Lam Saiwing a díky tomuto šikovnému „reklamnímu tahu“ vydělal spoustu peněz.

Jednou se do Lamovy školy inkognito přihlásil důstojník japonské námořní flotily, šampión v zápase džúdžucu; protože chtěl vyzkoušet Lamovo gungfu, neřekl mu o svých znalostech bojových umění. Po asi měsíčním studiu řekl Lamovi, že nechápe, proč se sestavy cvičí tak pomalu, že gungfu v reálném boji nemůže fungovat. Vrhnul se na Lama, uchopil ho za přední nohu a chtěl ho strhnout na zem – Lam Saiwing udělal zadní nohou krok dopředu a zasadil protivníkovi knockout technikou „tygřích drápů“ (fu jaau). Ohromený Japonec se omluvil a pozval Lama na svou loď a za salutování celé posádky nechal vypálit na počest Lam Saiwinga a jeho gungfu čestnou salvu.

Mezi nejslavnější boje mistra Lama však patří incident v gwongjauském divadle Loksin, které se nacházelo v ulici Changshou Lu. Lam Saiwing a necelá desítka jeho žáků (mj. Dang Fong a Dang Yi) se ocitli v pasti konkurenčního učitele bojových umění, kterému majitel bez Lamova vědomí předal místo bezpečnostní ochrany divadla, zastávané dosud Lamovými lidmi. Na skupinu Lamových žáků zaútočila obrovská přesila ozbrojená tyčemi – bitky se nakonec účastnilo několik set lidí. Lamovi žáci utrpěli několik menších zranění, konkurenční strana strana napočítala asi 80 vážně zraněných, odvezených do nemocnice. Lam Saiwing vyšel z bitky nezraněn. Chingská vláda okamžitě vypsala vysokou odměnu za jeho dopadení a Lam se musel po nějaký čas skrývat v sousední provincii Gwongsai. Do Gwongjau se vrátil až po založení Čínské republiky.

Lam Saiwing šel ve stopách svého mistra Wong Feihunga a začal učit bojová umění v armádě. V prvních letech Republiky ho armádní velitel Lei Fuklam jmenoval hlavním instruktorem bojových umění kuomintangské armády v Gwongdungu.

V roce 1921 předváděl své umění na dobročinné akci ve prospěch gwongjauských sirotčinců a získal zde cenu „Otce vlasti“, stříbrnou medaili Sunjatsena. Když se Kuomintang vydal na Severní pochod (1926-1927), přijal nabídku předsedy Hongkongské asociace řezníků Wong Gamyuna – místo instruktora bojových umění – a přestěhoval do Hongkongu, otevřel zde tělocvičnu a založil Jižní asociaci branné tělovýchovy (Naam Mou Taiyuk Wui).

Lam Saiwing hrál důležitou roli v propagaci a popularizaci stylu Hung Kyun, který flexibilně přizpůsobil měnícícím se časům. Narozdíl od starší generace konzervativních mistrů, kteří si větší či menší část svých znalostí nechávali vždy pro sebe, učil své následovníky vše, co uměl a dal tím následováníhodný příklad jiným mistrům své doby.

Velmistr Lam, první patriarcha Hung kyun rodiny Lam (Lam Ga Hung Kyun, LGHK), obohatil systém o řadu technik – vděčíme mu mj. za první „sparringové sestavy“ (deui chaak), a to jak beze zbraně – „sparringovou sestavu krocení tygra ve znaku gung“ (gung ji fuk fu kyun deui chaak), tak se zbraní – „sparringovou sestavu tyč osmi trigramů Yeung Nglonga“ (Yeung Nglong baat gwa gwan deuichaak). Lam je také autorem unikátní sestavy s důstojnickou šavlí západního typu (daan ji fai dou).

Mezi na svou dobu vskutku revoluční Lamovy počiny patří vydání tří (dnes už klasických) příruček, které pod jeho vedením sepsali jeho žáci Jyu Yukjai, Lei Saifai a Jeung Saibiu. Knihy byly věnovány třem fundamentálním sestavám stylu Hung Kyun- „krocení tygra ve znaku gung“ (gung ji fuk fu kyun), „tygr a jeřáb“ (fu hok seung ying kyun) a „železné vlákno“(tit sin kyun). Byly to jedny z prvních knih, které pojednávaly o tradičních bojových uměních jižní Číny.

 

Velmistr a současný patriarcha stylu LGHK, Lam Jou, známý také jako Lam Gunkau, se narodil r. 1910 v provincii Gwongdung, okrese Naamhoi, obci Pingjau. V útlém mládí osiřel a byl svěřen do výchovy svému strýci, slavnému Lam Saiwingovi, pod jehož vedením začal trénovat v 6 letech – kromě bojových umění se věnoval i studiu tradiční čínské medicíny, ditda yifo, což je odvětví TČM, specializující se na léčbu zranění vzniklých pádem nebo úhozem – napravování zlomenin a vykloubenin, léčba podlitin atd.

Díky svému nadání a píli začal vyučovat ve věku 16 let – nejprve působil jako instruktor ve Lam Saiwingově Jižní asociaci branné tělovýchovy (Naam Mou Taiyuk Wui), později převzal strýcovu školu a stal se jeho nástupcem a pokračovatelem. Díky síle, rychlosti, obratnosti a dokonalé technice se proslavil po celé jižní Číně a lidé ho oslovovali „sifu“ („mistře“) už jako mladého muže. V 30. letech vystoupil v revue pro anglickou armádu a námořnictvo a doslova ohromil čínské i zahraniční publikum – v londýnském tisku bylo dokonce publikováno i několik fotografií. Díky Lam Jouovi se systém LGHK rozšířil po celé jižní Číně – mezi jeho nejznámější žáky z 30. let patří např. Chan Hon Chung (Chan Honjung), Ho See Kit (Ho Sigit), Wong Lee (Wong Lei) a Chiu Kao (Jiu Gaau).

Během druhé světové války se Lam Jou aktivně účastnil protijaponského odboje. Po japonské invazi do Hongkongu propukly v ulicích nepokoje a Lam Jouova škola byla vypálena. Lam Jou odmítl spolupráci s okupanty, kteří se ho (jako osobu se značným vlivem na místní obyvatelstvo) snažili přinutit, aby se stal členem jejich místní správy, uprchnul do rodné vesnice v Gwongdungu a tajně zde učil bojová umění. Po skončení války se vrátil do Hongkongu, znovu otevřel školu bojových umění a lékařskou praxi a působil jako poradce bojových umění pro řadu asociací a obchodních spolků.

Velmistru Lam Jou vděčí systém LGHK za řadu inovací,   mj. obohacení o principy a techniky severních stylů, rozšíření   zbraňového arzenálu, sparringovou sestavu „tygr a jeřáb“ (fu hok seung ying deui chaak) a řadu sparringových sestav se zbraněmi.

Ze čtyř velmistrových synů se dnes bojovým uměním věnují nejstarší Anthony Lam Chun Fai (Lam Janfai, www.hungkuen.com) a nejmladší Lam Chun Sing (Lam Jansing, www.hunggakuen.org). Talentovaný George Lam Chun Hin (Lam Janhin), druhý nejstarší syn velmistra, zemřel v 80. letech. Ve Spojených státech působí mj. „adoptovaný syn“ Tang Kwok Wah (Dang Gwokwa), Y.C. Wong (Wong Yiujing, www.tigercrane.com) a žák velmistrova nejstaršího syna, Bucksam Kong (Gong Baksaan), kteří se stali nejznámějšími propagátory gungfu rodiny Lam na Západě.

 

Nejmladší syn velmistra Lam Jou, velmistr Lam Chun Sing (Lam Jansing), se narodil 30. ledna 1952. Jelikož vyrůstal v gungfu rodině, začal trénovat, jakmile se naučil stát na nohou. Trénink byl velmi tvrdý a náročný. Podobně jako jeho bratři a sestry musel trénovat pod přísným vedením svého otce. Trénink bojových umění byl a je v rodině Lam brán smrtelně vážně – pokud Lam Jansing vynechal cvičení, byl tvrdě potrestán. Musel zvládnout každý detail, kažý pohyb, každý princip, než se začal učit něco nového. Jelikož bojová umění a tradiční čínská medicína jdou ruku v ruce, Lam sifu se kromě LGHK učil i tradiční umění dit da medicíny. Naučil se různé metody léčby pacientů, jakož i tradiční bylinné recepty, předáváné z otce na syna. Jako mladík asistoval svému otci při učení gungfu a pomáhal mu s léčbou pacientů.

Věnoval celý svůj život výzkumu, propagaci a zlepšení LGHK. V r. 1973 si Lam sifu otevřel vlastní gungfu tělocvičnu a dit da ordinaci v Jordan, Hong Kong. O rok později tělocvičnu zavřel a začal podnikat. Během r. 1975 Lam sifu přejmenoval legendární gungfu mongkokskou tělocvičnu svého otce z „Lam Saiwingovy tělocvičny“ na „Tělocvičnu mistra Lam Jou“ – převzal ve výuce Hungga místo svého otce. Každý rok přijiíždějí studenti z celého světa, aby se od něj učili. V průběhu let byl Lam sifu pozván, aby se zúčastnil exhibicí, vedl semináře a soukromé lekce v různých zemích světa. Učil umění LGHK např. ve Velké Británii, USA, Řecku a Itálii. Od listopadu 2002 do ledna 2003 učil v České republice ve škole svého žáka, sifu Pavla Macka, a od té doby přijíždí do jeho školy každoročně na několik týdnů.

Practical Hung Kyun pro začátečníky